Soucit je často z neznalosti nebo záměrně zaměňován za lítost a nebo je obojí považováno za totéž. To je ovšem nutno napravit. V prvním stupni se zaměříme na to, co soucit, je co není. Hlavně je třeba ho nezaměňovat s výše uvedenou lítostí, zachraňováním a touhou pomáhat druhým na úkor sebe. Dále je nutno specifikovat v čem schopnost soucítit spočívá. Základem soucitu je schopnost cítit, kterou máme omezenou díky nedostatečnému využívání pravé mozkové hemisféry, kde je uložena spolu s intuicí, představivostí, vnitřním vzhledem a dalšími součástmi ženského principu. Cítění je jeden z nástrojů, který nám umožňuje vnímat přítomný okamžik. Cítit znamená přenést vědomí do srdce.

Soucítit se sebou znamená uvědomovat si své city a pocity a jejich příčiny a naše jednání nasměrovat ke své vlastní spokojenosti, nikoli k uspokojení okolí (což je stejně nemožné).